-
Imbolc
Hromnice, Den sv. Brigidy, Brigantia, Lupercalia, Wives’ Fiest Day, Groundhog Day, Svátek Nut, Gwyl Fair y Canhwyllau, Disablot, Očarování pluhu. To všechno jsou svátky spojené s počátkem února, kterými začíná kolo roku. Ohlašují dobu, kdy už je zima pomalu na ústupu a pozvolna nastává zemědělské jaro. Přibývá slunečního svitu, a přestože na skutečné jaro si ještě budeme muset počkat, náznaky teplejších dnů už často můžeme cítit ve vzduchu. 1. února začíná Imbolc, svátek ohně, který tvoří střed mezi Yule a jarní rovnodenností.…
-
Okno naproti
Do mlhavého podzimního rána se z protějšího jinak ještě spícího domu jemně rozlévá hřejivé světlo malé lampičky u postele. Nad ní se v obrysech rozmazaných záclonou sklání dva stíny. To okno mi už pár let vždycky přitáhne oči. Obyčejné, nenápadné, a přitom tak jiné. Okno s malou lampičkou, která za setmění měkce osvětluje hrazdičku polohovací postele. Babička se vždycky ráda procházela ulicemi a dívala se do oken. Ne z touhy po drbech nebo kritice, líbilo se jí nechat se inspirovat tím, co…
-
Využij energii podzimu při doprovázení
Podzim všeobecně nepatří zrovna k oblíbeným obdobím roku. Své kouzlo má především pro melancholiky, poety a umělecky založené duše. Ale i to kouzlo vezme mnohdy za své s příchodem prvních plískanic, mrazíků a brzké tmy. Když opomenu ne zrovna nejpříjemnější počasí, podzim nás totiž svou energií táhne domů a do svého nitra. A ruku na srdce – my, moderní lidé, jsme si zvykli téhle oblasti nevěnovat příliš pozornosti. Čas strávený ve svém nitru – sami se sebou a svými myšlenkami – a…
-
(Už zase) vstávám z mrtvých
Jestli mě chce život něco naučit a má s tím bezbřehou trpělivost a tak trochu škodolibý smysl pro humor, jsou to zcela určitě má psychická i fyzická “zmrtvýchvstání” – cesty z pomyslného dna zase zpátky nahoru. Už se dostávám do věku, kdy se za sebe můžu začít ohlížet, a vidím těch cest za sebou docela dost. Některé téměř nepovšimnutelné a nijak zvlášť významné, jiné nepřehlédnutelné, které obrátily celý můj svět tak trochu vzhůru nohama. Díky nim ale věřím, že cesta se vždycky…
-
Podzim ve svém nitru
22. září jsme prošli podzimní rovnodenností – je to den, kdy světlo a tma panují nad světem rovným dílem a trvají stejně dlouho. Kalendářně tak nastalo období, které se mnou odmalička souzní – můj milovaný podzim. V době rovnodennosti přichází čas oslavit poslední sklizeň, hojnost a poslední teplé dny v roce. Nechala jsem si tenhle příspěvek schválně na trochu později, protože je pro mě zároveň časem ztišení a pomalého obracení se do sebe. Pokud to cítíš podobně, zvu tě ke svým řádkům.…
-
Jak ulevit umírajícímu v letním horku
Letní dny jsou za dveřmi a všudypřítomné horko sužuje nás všechny, nemocné i zdravé. Některé z vás teď ale možná trápí ještě zapeklitější otázka, než jak ochladit sebe sama. Rádi byste horké dny zpříjemnili někomu, komu už jich před sebou moc nezbývá. Jak ale ve vysokých teplotách co nejefektivněji ulevit někomu, kdo už nepřijímá žádné tekutiny a je jako věchýtek? Několik osvědčených tipů jsem tu pro vás sepsala. TEKUTINY Ohledně pití a hydratace svádí pečující asi ten nejtěžší vnitřní boj se svým svědomím. Nemusí…
Mohlo by tě zajímat
Noc, kdy se nám na chvíli zastavil čas
(Ne)šťastný Den matek
Dopis na druhý břeh
-
Už jsi zdravá?
“Takže už jsi zdravá, Leni. No, už bylo načase. Však vy mladý se ze všeho hned dostanete, to není jako my starý… A hůlku zas můžeš zahodit, na takový věci máš přece ještě dost času,” sousedka bystře zhodnotí můj stav, když mě vidí jít do schodů zase skoro jako dřív. Už asi tři týdny se totiž děje něco zvláštního. Když mi došla všechna analgetika a zvažovala jsem, jestli má vůbec cenu nechat si dál psát něco, co je mi vlastně úplně k…
Mohlo by tě zajímat
Desatero pečujícího podle Elpidy
Vše o příspěvku na péči
(Už zase) vstávám z mrtvých
-
Jak jsem bez podprsenky našla sama sebe
Nosíš podprsenku? Já tu poslední odložila před snad už 5 lety. Tehdy to začalo z ryze praktických důvodů, ale dneska mě článek Jany Rosy o svobodě pro prsa přiměl k tomu, abych nad tím trochu víc zapřemýšlela. A překvapilo mě, že takový drobný krok může mít obrovský dopad. Odložením podprsenky totiž nenašla svobodu jenom moje prsa, ale i já sama. A spolu s ní se pomaličku začal měnit i můj vztah k sobě samé a k vlastnímu tělu. Puberťácké trampoty Jako puberťačka jsem svá…
-
Jarní hřbitovní toulky
Mohlo by tě zajímat
Střípky z Olšanských hřbitovů
-
Vonička “zlazki”
Dneska bys měla narozeniny… Donesla bych Ti mrňavou ušmudlanou kytičku z prvních jarních sedmikrásek, fialek a stébel trávy, které jsem posbírala po cestě za Tebou, tak jako snad stokrát od dob mého dětství. A Ty by sis ji dala do jedné z těch prťatých váziček, z kterých jsem jako malá tak nerada utírala prach, a střežila ji jako ten nejvzácnější poklad. Vždycky sis jich vážila mnohem víc, než drahých okouzlujících kytic a velkých darů. Vždycky jsi na tuhle voničku “zlazki” tiše čekala.…
Mohlo by tě zajímat
O přehlížených darech
(Už zase) vstávám z mrtvých
Jak jsem bez podprsenky našla sama sebe
