Lauren Dykovitz: Promiňte, že je vám můj zármutek nepříjemný
Nikdy nezapomenu, když se na mě moje máma poprvé podívala a nevěděla, kdo jsem. Nákupní středisko bylo ten den směšně přeplněné, jak už to kolem Vánoc běžně bývá. Prošly jsme občerstvením a mamka nám držela stůl před Saladworks. Stála jsem ve frontě a viděla ji, jak tam sedí a netrpělivě čeká, otrávená tolika lidmi kolem. Konečně jsem dostala naše saláty a pití a vydala se zpátky tam, kde seděla. Když jsem došla ke stolu a začala na něj pokládat věci, podívala se na mě a zdvořile řekla: „Promiňte, ale tady už někdo sedí.“…
