Na křídlech vážky

Cesta k sobě, O smrti a umírání, Rituály

Dopis na druhý břeh

18. 2. 2020 / 1 Comment

Tenkrát ho našla babi. Nebyl to vlastně ani pořádný dopis se vším všudy. Jen pár zoufalých vět na obrečené kartičce. Myslím, že to dokonce byla jmenovka na dárek. Na tom ale nezáleželo. Když se nám jedno první únorové ráno rozdrnčel telefon, bylo to jako blesk z čistého nebe. Děda zemřel. Moje první “blízké” úmrtí mě zasáhlo absolutně nepřipravenou. To přece není možný! Den předtím jsem si domů hrdě donesla pololetní vysvědčení s vyznamenáním a na dnešek jsem objednaná ke kadeřnici. Vlasy půjdou…

Číst dál

Lenka Varhaníková

Mohlo by tě zajímat

Brýlaté holce
1. 2. 2020

Splín nostalgie
6. 2. 2020

(Už zase) vstávám z mrtvých
2. 10. 2020
Cesta k sobě

Splín nostalgie

6. 2. 2020 / No Comments

Miluju tyhle ptačí návštěvy ❤ od doby mého dětství se výhled z okna bolestně změnil. Kdysi tu o pár ulic dál město končilo. Za stromy na fotkách byly další a vévodil jim nádherný obrovský stařičký modřín. Louka za domem žila. Kvetl tu růžový i bílý jetel, slzičky Panny Marie, zvonky, sedmikrásky, kopretiny, podběl, pantoflíčky, hluchavky, hromada pampelišek, svlačec, řebříček i heřmánek. Všude to bzučelo křidélky včelek a čmeláků, poletovala tu spousta motýlů, cvrkali luční koníci, kteří se splašeně rozskakovali při každém mém…

Číst dál

Lenka Varhaníková

Mohlo by tě zajímat

Vonička “zlazki”
20. 4. 2020

(Už zase) vstávám z mrtvých
2. 10. 2020

Dušičky na duši
7. 11. 2018
Nálady

Plamínky…

4. 2. 2020 / No Comments

Číst dál

Lenka Varhaníková
Hřbitovy

Střípky z Olšanských hřbitovů

4. 2. 2020 / No Comments

Číst dál

Lenka Varhaníková

Mohlo by tě zajímat

Jarní hřbitovní toulky
20. 4. 2020
Knižní tipy

Milostná píseň Queenie Hennessyové – Rachel Joyce

4. 2. 2020 / No Comments

Anotace Nakladatelství Cesta domů vydalo svůj první román – a je to opravdu dobrá kniha se skvělým koncem (nechte se překvapit!). Podívejte se na ukázku. Čtivá a svižná novela anglické spisovatelky Rachel Joyce je zdánlivě prostý příběh. Queenie, která je těžce nemocná, napsala Haroldovi, svému známému ze starých časů, že je v hospici, brzy zemře a že se s ním loučí. On zareagoval nečekaně: vzkázal jí, ať na něj počká, a vydal se k ní pěšky přes celou Anglii. Queenie se s pomocí trpělivé dobrovolnice…

Číst dál

Lenka Varhaníková
O smrti a umírání

Babička nespinká… děti nepotřebují, abychom jim o smrti lhali

3. 2. 2020 / No Comments

„Honzíku, když už jsem pro tebe dneska přišla do školky dřív, co budeme dělat, až nakoupíme?“ Stojím zrovna před obchodem a po kapsách batohu hledám pětikorunu do nákupního košíku. A protože ji jako na potvoru nemůžu najít, stávám se nechtěným posluchačem rozhovoru maminky se synkem. „Půjdeme za babičkou do nemocnice!“ rozzáří se asi pětiletý klučina. „Mám pro ni obrázek, aby jí bylo líp,“ začně něco honem vytahovat z kapsy. Maminka ho ale zastaví. „Vždyť jsme ti s tátou říkali, že za ní nemůžeme, že spinká…“ „A kdy se probudí? Takhle dlouho ještě nespala…“…

Číst dál

Lenka Varhaníková

Mohlo by tě zajímat

Aromaterapie v paliativní péči
18. 1. 2019

V nemocnici, v hospici, nebo doma?
16. 2. 2019

10 mýtů o paliativní péči
2. 8. 2018
O smrti a umírání

Kdy pomoc ubližuje aneb Respekt nadevše

2. 2. 2020 / No Comments

Dodnes si naprosto živě dokážu vzpomenout na svůj naprosto zoufalý pocit, když jsem stála u babiččiny postele s miskou jejího oblíbeného jídla, na které ještě před pár minutami měla chuť, ale místo toho se tu odehrávala scéna jako z proslulé komedie Slunce, seno… Se lžící v ruce jsem se babičce s pevně zavřenýma očima a neprostupně sevřenými rty snažila vysvětlit, že je potřeba, aby trošičku snědla. Nebo jen ochutnala. Aby se tedy alespoň napila a vzala si polední léky, jinak jí bude zle. Domlouvala jsem, prosila, vysvětlovala, vyhrožovala (protože už…

Číst dál

Lenka Varhaníková

Mohlo by tě zajímat

Desatero pečujícího podle Elpidy
8. 1. 2019

10 mýtů o paliativní péči
2. 8. 2018

Dopis na druhý břeh
18. 2. 2020
Cesta k sobě

Brýlaté holce

1. 2. 2020 / No Comments

Čím jsem starší, s o to větší láskou vzpomínám na ošklivou brýlatou holku s vlasy na hříbka a srdcem plným snů. Na to, jak se jí za silnými skly brýlí oči rozzářily, jakmile vstoupila do lesa. Jak si bez bázně lehla do vysoké trávy a pozorovala oblaka, která se táhla po obloze jako podivná divoká zvířata. Jak do rukou s láskou brala všelijakou havěť. Jak jí bylo jedno, jestli někam zapadá a co si o ní ostatní myslí. Na to, jak popsala…

Číst dál

Lenka Varhaníková

Mohlo by tě zajímat

O smrti a předsevzetích
7. 1. 2019

Vonička “zlazki”
20. 4. 2020

O přehlížených darech
8. 4. 2020

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Mohlo by tě zajímat

Cookies