Nenech požár rozhořet
Burn-out, neboli syndrom vyhoření, není záležitostí jen pomáhajících profesí. Může postihnout prakticky kohokoliv a osoby dlouhodobě pečující o nemocné nebo umírající blízké jsou poměrně rizikovou skupinou. Jaké jsou příznaky a fáze? Jak mu lze předcházet? A jak tenhle požár hasit, pokud už se rozhořel?
CO SYNDROM VYHOŘENÍ ZPŮSOBUJE?
Jak už jsem se zmínila v minulém článku, tzv.burn-out bývá následkem dlouhodobého fyzického a emočního vypětí a stresu, chybějících mechanismů při jeho zvládání, nezvládnutím konfrontace idejí a očekávání s realitou.
Péče o dlouhodobě nemocného/umírajícího je zkouškou našich fyzických a psychických sil, pečující si mnohdy sáhne na samotné dno. Často do ní také vstupujeme plní jistého nadšení, vznešených ideálů, cílů a očekávání, jak by to mělo být. Realita nám však může vzít vítr z plachet.
PRVNÍ FÁZE: NADŠENÍ
Když nám blízký dlouhodobě stůně a umírá doma, vstupujeme do první fáze s jistým očekáváním. Chceme mu zbývající čas co nejvíce zpříjemnit. Strávit s ním co nejvíce času. Zajistit, aby netrpěl a odcházel důstojně. Rozloučit se, urovnat a završit vztahy.
Někdy si to až příliš idealizujeme a očekáváme určitou domácí pohodu a filmově pohádkovou verzi happyendu – vděčný a spokojený staroušek stihne vše rozdělané uzavřít, rozloučit se se všemi, a jednoho dne čistě oblečený klidně zavře oči a usne navěky za přítomnosti svých nejbližších.
Snažíme se tedy ze všech sil, abychom svá očekávání naplnili. Péči věnujeme veškerý svůj čas a síly, vše ostatní upozadíme.
DRUHÁ FÁZE: STAGNACE/VYSTŘÍZLIVĚNÍ
Místo dojemného filmového scénáře ale kolikrát bojuješ s léky, několikrát za den převlékáš propocenou nebo pozvracenou postel, motáš se mezi infuzní pumpou, močovým katetrem, plenami a generátorem kyslíku, nemocný může být nevrlý a nepříjemný a vše, co uděláš, je špatně. Nebo má hůře zvladatelné bolesti, je zmatený, vše odmítá, nepoznává tě.
Tvoje aktivita z tvého pohledu vůbec nepřináší úspěch, očekávání se spíše vzdaluješ, než blížíš, a nejsi nijak oceňován/a. Ve snaze situaci zvládnout zvyšuješ výkon, děláš víc a víc.
Nadšení opadá, stres a napětí narůstá a pokud ho neumíš dostatečně zvládat, může být zaděláno na problém.
TŘETÍ FÁZE: FRUSTRACE
Nemáš čas na jídlo, na záchod, na sebe. Máš strach jít si jenom vyčistit zuby, abys nepropásl/a “tu” chvíli. Nedostaneš se mezi lidi. Nemáš čas ani myšlenky na své děti. Přátelé se ti začnou vyhýbat, protože neví, jak a o čem se s tebou bavit.
Začínají tě zajímat otázky smyslu tvého konání, protože opakovaně narážíš na překážky, objevují se první emocionální a fyzické potíže.
ČTVRTÁ FÁZE: APATIE
Už jsi vyčerpal/a všechny své možnosti a nápady (někdy i finance), ale očekávaný “úspěch” pořád nepřichází. A tobě dochází, že asi ani nepřijde. Uvědomuješ si, že na frustrující situace nemáš žádný vliv. Cítíš bezmoc a beznaděj.
Fyzicky začínáš být vyčerpaný/á a bez nálady. I když se vyspíš, nebo využiješ odlehčovací služby nebo hlídání třeba někým z rodiny, energie chybí dál. Ztrácíš motivaci, cítíš se prázdně, otupěle, apaticky, chladně, zlobíš se, nebo se snadno naštveš.
Začneš se vyhýbat lidem, svým zájmům, přidává se strach, úzkost, deprese, ale i tělesné projevy (nejčastěji zvýšený krevní tlak, bolesti zad a hlavy, může dojít ke snížení imunity a hrozí i závažné zdravotní problémy, např. infarkt).
PÁTÁ FÁZE: VYHOŘENÍ
Nakonec nastává období úplného emocionálního vyčerpání a ztráty sebe sama, vnímáš se jenom jako kolečko ve stroji, úplně ztrácíš smysl své snahy a projevují se u tebe všechny symptomy chronického stresu.
JAKÉ JSOU TYPICKÉ PŘÍZNAKY?
V drtivé většině se shodují se symptomy chronického stresu:
- ztráta nadšení, schopnosti nasazení, zodpovědnosti
- nechuť, lhostejnost k práci, únik do fantazie
- negativní postoj k sobě, k práci, ke společnosti, k životu
- potíže se soustředěním, zapomínání
- sklíčenost, pocity bezmoci, popudlivost, agresivita, nespokojenost
- pocit nedostatku uznání
- omezení kontaktu s nemocným na nejmenší možnou mez
- cynický nebo lhostejný přístup
- přibývání konfliktů v oblasti soukromí
- dlouhodobě nízká výkonnost, nedostatečná příprava
- poruchy spánku, chuti k jídlu, snížená imunita, potíže v oblasti srdeční činnosti, zažívací potíže
- únavovost, vyčerpanost, svalové napětí, vysoký krevní tlak
TEST SYNDROMU VYHOŘENÍ (UPRAVENÝ PRO PEČUJÍCÍ)
Na každou uvedenou otázku si odpověz na stupnici 0 – 1 – 2 – 3 – 4 – 5, přičemž 0 = zcela nesouhlasí a 5 = naprosto souhlasí. Na konci body sečti a přejdi k vyhodnocení pod testem.
- Máš pocit, že se oproti dřívějšku snadněji unavíš?
- Považuješ se momentálně za celkově vyčerpaného člověka bez jakékoliv energie?
- Děláš, co můžeš, ale dobrého pocitu z vykonané péče se ti ani tak nedostává?
- Otravuje tě hodnocení ostatních, že poslední dobou nevypadáš dobře?
- V konverzaci s ostatními se o své péči vyjadřuješ více negativně než pozitivně?
- Přemáhá tě často pocit smutku či nevysvětlitelného zoufalství?
- Zvyšuje se míra, s jakou zapomínáš na záležitosti ohledně péče?
- Je v poslední době snadné tě vytočit či rozčílit?
- Pozoruješ na sobě cholerický až agresivní postoj vůči nemocnému a péči jako takové?
- Otravuje tě přítomnost jiných lidí během tvé péče?
- Omezil/a jsi kontakt/setkávání s přáteli a blízkými?
- Nedovoluje ti péče věnovat se oblíbeným činnostem?
- Trápí tě více tělesných obtíží (bolesti hlavy, zad, svalů, kloubů atd.)?
- Jsi na konci dne zmatený/á a nejsi si jistý/á, zda jsi udělal/a vše, co jsi měl/a?
- Pociťuješ radost mnohem méně než dříve?
- Postrádáš poslední dobou smysl pro humor?
- Jsi chladný/á vůči partnerovi/partnerce a nemáš chuť na sex?
- Máš pocit, že ostatním nemáš co říci?
Vyhodnocení:
0-25 bodů
– teoreticky nic nenasvědčuje tomu, že by ti syndrom vyhoření hrozil
26-35 bodů
– projevují se u tebe příznaky typické pro stres a nadměrnou zátěž, zkus přehodnotit své návyky
36-50 bodů
– je pravděpodobné, že se u tebe dříve nebo později syndrom vyhoření projeví, změň svůj životní styl a načerpej nové síly, zahaj prevenci
51-65 bodů
– neboj se požádat o radu odborníka, který zhodnotí tvůj momentální stav, vše napovídá tomu, že tě syndrom vyhoření sužuje
66-90 bodů
– splňuješ veškeré teoretické předpoklady, že jsi syndromem vyhoření ochromen/a, a to v jeho hlubší a pozdější fázi, zahaj ihed léčbu
JAK SYNDROMU VYHOŘENÍ PŘEDCHÁZET?
Primární příčinou je chronický stres, proto je nejúčinnější jej okamžitě řešit.
- nauč se a používej relaxační techniky
- přehodnoť svůj postoj k péči, resp. k danému krizovému prostředí
- najdi si další aktivity mimo tuto oblast, nové koníčky
- rozšiř nebo si najdi vztahy s jinými lidmi, neboj se o svém problému komunikovat s pracovníky domácího hospice, využij návštěvy hospicových dobrovolníků, podpůrné skupiny a diskuzní fóra na internetu
LÉČBA SYNDROMU VYHOŘENÍ
Burn-out se vyvíjí v řádu měsíců až let a jeho léčba může být stejně dlouhá. Používají se psychologické terapie, zejména transformační systemická terapie (zážitková terapie, zaměřená na vnitřní změnu klienta, důležitá je při ní osobnost terapeuta a důraz je kladen na zvýšení sebeúcty, posílení schopnosti rozhodovat, přijetí odpovědnosti a navození souladu v chování a vlastním sebepojetí) a daseinsanalýza (přivádí klienta k poznání a plnému využívání vlastních možností). Terapie jsou však účinné až po delší době.
Oblíbenou první volbou našich lékařů bývají také antidepresiva, sedativa (benzodiazepiny typu Neurol, Lexaurin), případně léky na spaní. S nimi bych však byla opatrná a z vlastní zkušenosti doporučuji využít k nim i další podpůrné terapie a techniky.
Nezapomínej, že nejúčinnější je prevence. Relaxační techniky a techniky zvládání stresu v dnešní uspěchané době oceníš tak jako tak. Proto se neboj a nestyď se o svých potížích mluvit včas a využít i odbornou pomoc. Možná se tak cítíš, ale nejste na to sám/sama.
S láskou Lenka
Zdroje:
psychowalkman.cz
Fáze podle Edelwiche a Brodskyho
Tošnerová, T.; Tošner, J.: Burn-Out syndrom. Syndrom vyhoření
Jan Valuch, mentální kouč a terapeut
Wikipedia
One Comment
Pingback: