(Ne)šťastný Den matek

Jak nám už pár týdnů na každém rohu připomínají obchody, média, reklamní spoty a články, právě dnes bychom si měli vzpomenout na naše maminky, ocenit je a poděkovat jim za to, že jsou. Málokdo už si ale uvědomí, jak bolestivé mohou pro některé z nás tyhle svátky být.

KDYŽ ZTRATÍTE MAMINKU…

Pokud totiž ztratíte rodiče, je úplně jedno, kolik vám v tu chvíli bylo let (i v šedesáti jsme pořád něčí děti), jak staří tenkrát byli rodiče, i jestli zemřeli náhle, tragicky, nebo byl jejich odchod očekávaný a dožili se „zasloužilého“ věku. Nezáleží ani na tom, kolik času už od této ztráty uběhlo.

Smrt rodiče je rána, která asi nejhlouběji otřese celou naší existencí, vírou v chod světa i naším vlastním pocitem bezpečí. Rána, kterou čas možná trochu zmírní, ale která se nikdy zcela nezahojí.

KDYŽ ZTRATÍŠ DÍTĚ…

Další z nejtěžších ztrát v našem životě je ztráta dítěte. I tady nezáleží na tom, zda šlo o tzv. perinatální ztrátu, kdy miminko zemře ještě před porodem (a která je obzvlášť záludná v tom, že jí okolí a společnost celkově zatím nepřikládá takový význam, jaký si zaslouží), na věku dítěte (zde opět platí to, že pro naše rodiče jsme jejich dítětem i v našich 60 letech), na způsobu a ne/očekávání jeho odchodu, ani jak dávno tomu již je. Rodiče by prostě své děti přežívat neměli.

JAK TYHLE SVÁTKY NA TRUCHLÍCÍ PŮSOBÍ?

Ať už jsi v roli pozůstalého dítěte/rodiče ty sám/sama, nebo máš mezi přáteli někoho, kdo touto ztrátou trpí, věřím, že jsi v období tohoto a podobných svátků (Den dětí, Den otců, Vánoce) cítil/a nebo pozoroval/a zhoršení psychického stavu – můžeš toto období znovu prožívat v plné síle bolesti a zármutku, jako například výročí úmrtí.

Jakmile jednou rodiče nebo své dítě ztratíš, Den matek, Den otců, Den dětí – tyto dny už pro tebe nikdy nebudou stejné, jako dřív. Vždy ti tvou ztrátu naplno připomenou.

JAK SE K TOMU POSTAVIT? KDE NAJÍT ÚLEVU? JAK ULEVIT PŘÍTELI?

UVĚDOM SI VELIKOST A DOPAD TOHOTO SVÁTKU

Kalendáři neutečeš ani ty, ani tvůj truchlící přítel. Truchlící si blížící se svátek uvědomuje moc dobře. Ostatní by se měli zamyslet, koho z jejich přátel může konkrétní svátek zasáhnout.

Připrav se na to, že v tobě nebo tvém příteli vyvolá spoustu emocí.

MLUV/NASLOUCHEJ

Pozůstalí často nechtějí svými pocity zatěžovat okolí, a tak je raději dusí v sobě. Jejich okolí zase často neví, co jim na to říct, jak reagovat, jak je povzbudit, a nepříjemnému pocitu se snaží už předem vyhnout tím, že se vyhýbají i konkrétnímu člověku.

Přitom stačí tak málo. Prostě tam pro druhého být. Klidně tiše. Mlčet spolu, nebo jen tiše naslouchat tomu, co ze sebe pozůstalý potřebuje dostat ven.

Tichá přítomnost a spoluúčast pro truchlícího znamená více než tisíce prázdných slov a frází. To, že tu pro něj někdo prostě je a on se v případě potřeby může vypovídat ze své bolesti, je ten největší dar a pomoc, kterou mu můžeš dát.

OPATRNĚ SE SLOVY

Je v pořádku, že třeba nebudeš vědět, co truchlícímu příteli říct. V takovém případě je lepší to prostě přiznat.

Upřímné „Nevím, co ti na to říct, ale jsem tu a cítím s tebou.“ totiž v takovou chvíli řekne více, než prázdné fráze jako Upřímnou soustrast. (Ideálně ve spojení s Přeju ti… – častý „nešvar“ – soustrast se totiž nepřeje, ale vyjadřuje!) Vím, jak se cítíš. (Věř, opravdu nevíš, i kdybys si podobnou situací sám/sama prošel/prošla.) Vzmuž se trochu!/Musíš být silná. (Kdy jindy být slabý a smutný, než právě v takovou chvíli?) Čas to zahojí./Ještě jsi mladá, budeš mít další děti. atd.

Zkus se do druhého vcítit. Co by sis v takovou chvíli sám/sama přál/a slyšet?

Použij raději upřímné obraty jako Mrzí mě to. Je mi to líto. Hodně sil.

UCTI PAMÁTKU

Když truchlíš, může ti v takový den pomoci uctít památku toho, kdo tu s tebou už není. Zapal za něj svíčku, dones mu na hrob květiny nebo něco, co měl rád. Zavzpomínej si nad fotkami. Udělej v tento den něco, co jste třeba dělávali spolu. Udělej něco tak, jak by to udělal on. Daruj charitě jeho jménem. Vystav jeho fotku na sociální síti se vzkazem, myšlenkou, odkazem. Uvař si jeho oblíbené jídlo a udělej třeba porci navíc, nachystej u stolu čestné místo i pro něj.

Možností je spousta. Najdi si způsob, který vyhovuje právě tobě, který tě oslovuje a na který se cítíš.

Pokud truchlí tvůj přítel, ucti památku spolu s ním. Řekni mu, co pro vás zesnulý znamenal. Zavzpomínejte. Dodej mu odvahu nebo mu navrhni některou z výše zmíněných činností.

BUĎ V DOSAHU

Stačí zvednout telefon a zavolat, nebo poslat milou zprávu, aby tvůj truchlící přítel věděl, že na něj v tento těžký den myslíš. V době zármutku máš pocit, že nikdo nerozumí tomu, čím si procházíš, že nikoho nezajímáš, cítíš se sám/sama.

To, že zjistíš, že na tebe v tuhle chvíli někdo myslí, může pomoct víc, než si myslíš.

POVOL (SI) SMUTEK

Častou prvotní reakcí okolí je to, že se ti snaží zvednout náladu, rozveselit tě. Smutek však má své místo i svou roli. A je v této situaci naprosto normální a přirozenou reakcí. Přijmi to. Nech svého truchlícího přítele smutek procítit. A dovol to i sobě.

SÍLA POZVÁNÍ

Neboj se pozvat truchlícího přítele k nějaké akci v tento těžký den. Pozvi ho na oběd, na kafe, na procházku…

Možná tě odmítne, někteří lidé se v tento den cítí lépe sami, než ve společnosti. Ale jde o jeho pocit. To, že na tebe někdo myslí, i když ho odmítneš, úplně změní to, jak tento den prožíváš.

DŮLEŽITOST PÉČE O SEBE

To, že uděláme něco jen pro nás, nám může pomoci na cestě ze zármutku, najít znovu sebe sama, ukázat nám, že život jde dál a je v něm spousta krásných a příjemných věcí, navzdory ztrátě, kterou procházíme.

Povzbuď svého přítele, aby si třeba došel na masáž, koupil si něco hezkého jen tak pro radost, věnoval se chvíli meditaci, nebo něčemu, co dělá rád a cítí se tak dobře. Můžete něco podniknout i společně, tak jako dřív.

NECHTE PŘÍTELE VYBRAT

Než se do nějaké společné akce pustíte, zkus se přítele nejprve zeptat, jak by nejraději ten den strávil, a potom ho v jeho přání co nejvíce podpoř.

Chtěl by třeba navštívit hrob svých rodičů a donést tam květiny? Podpoř ho, a běžte bez řečí s ním.

Chtěl by uspořádat vzpomínkovou akci na památku své maminky? Pomoz mu s organizací.

NEIGNORUJ ZTRÁTU

Okolí se často snaží nevidět slona v pokoji. Nechce ti vaši ztrátu připomínat, protože se samo bojí reakcí, které to může vyvolat. Nechce ji připomínat ani sobě, a uvědomovat si tak vlastní zranitelnost a smrtelnost.

Nezapomínej však na to, že tím, když děláme, jakoby tu vůbec nebyl, ten slon nezmizí. Naopak to prohlubuje propast, kterou mezi lidmi bolest a truchlení způsobí.

Truchlící potřebuje vědět, že zesnulý chybí i jiným, že ho i ostatní měli rádi, že i oni se potýkají s jeho odchodem. A že i na něm samotném lidem záleží. Že na toho slona není sám…

Ať jsi dnes v jakékoliv z těchto rolí, zkus se na tento i další podobné dny podívat z úplně jiného úhlu a pomoz sobě nebo svým blízkým cítit se o něco lépe.

S láskou Lenka

P.S. : Některé části článku jsou inspirované článkem Nicole Pajer „How to comfort a friend who lost a parent“ na Huffpost.com