-
Vše o příspěvku na péči
Pokrýt výpadek příjmu pečující osoby nebo zajistit odpovídající péči o terminálně nemocného může pomoci i stát formou příspěvku na péči. Poradím ti, komu je tato dávka určena, jak si o ni zažádat, jaké jsou podmínky k jejímu přiznání a vyplácení, i jaké možnosti mají pečující blízké osoby. K ČEMU JE PŘÍSPĚVEK NA PÉČI? Příspěvek na péči je dávka státní sociální podpory určená dlouhodobě nemocným nebo handicapovaným lidem, kteří jsou závislí na pomoci druhé osoby při zvládání základních životních potřeb. Dávka se vyplácí přímo člověku, který pomoc potřebuje. Z poskytnutého příspěvku si pak může hradit služby blízké…
-
Nenech požár rozhořet
Burn-out, neboli syndrom vyhoření, není záležitostí jen pomáhajících profesí. Může postihnout prakticky kohokoliv a osoby dlouhodobě pečující o nemocné nebo umírající blízké jsou poměrně rizikovou skupinou. Jaké jsou příznaky a fáze? Jak mu lze předcházet? A jak tenhle požár hasit, pokud už se rozhořel? CO SYNDROM VYHOŘENÍ ZPŮSOBUJE? Jak už jsem se zmínila v minulém článku, tzv.burn-out bývá následkem dlouhodobého fyzického a emočního vypětí a stresu, chybějících mechanismů při jeho zvládání, nezvládnutím konfrontace idejí a očekávání s realitou. Péče o dlouhodobě nemocného/umírajícího je zkouškou našich fyzických a psychických sil, pečující si mnohdy sáhne…
-
Pozor, hořím…
Vždycky jsem si myslela, že vyhoření může potkat jenom zdravotníky po letech vyčerpávající práce plné těžkých případů. Omyl. Jak může vypadat, když tzv. burn-out postihne pečujícího člena rodiny? Bylo ráno jako malované. Záclonou na okně se nesměle prodíralo sluneční světlo, kuchyní voněla káva. Na stole před sebou jsem pro babi měla připravené Caro s Nutridrinkem, Krajanku s příchutí vaječného likéru (tu si babi, nevím, proč, zamilovala) a malou malovanou kulatou lékovku s čerstvě připravenou denní dávkou léků. Do předtištěné tabulky bilancí stravy a tekutin jsem vepsala nové datum, sáhla ještě…
Mohlo by tě zajímat
Okno naproti
Nenech požár rozhořet
Lekce od babičky aneb Co bych dnes udělala jinak
-
10 mýtů o paliativní péči
Nedávno ke mně na Instagramu zabloudil zajímavý infoletáček kanadského webu Canadian Virtual Hospice. Překvapivá spousta lidí totiž pojem „paliativní péče“ nechápe správně a v důsledku tohoto nedorozumění v ní místo pomocníka vidí strašáka. Začetla jsem se do něj a s překvapením jsem si uvědomila, že jsem několika z uvedených mýtů ještě před několika lety věřila i já. Rozhodla jsem se tedy s tebou o ně podělit a přeložit je do češtiny. Kdybych totiž sama bývala s některými z těchto předsudků nebojovala, mohla babi strávit v nemocnici podstatně kratší dobu. Nenech si i ty zbytečně ukrást vzácný čas, který se…
Mohlo by tě zajímat
Aromaterapie v paliativní péči
Smyslem života je prostě být naživu
Dopis na druhý břeh
-
7 věcí, které bych dnes změnila
V minulém článku jsem se zamýšlela nad tím, co jsem za dobu péče o babičku a během jejího doprovázení mohla udělat lépe. Dnes přicházím s kůží na trh s konkrétními body, protože věřím, že možná pomohou včas otevřít oči třeba i tobě. Něco se týká babičky, něco mě v roli pozůstalého. Důležité je ale obojí. Často na sebe zapomínáme, protože “teď to nejsme my, na kom záleží”. Ale zapomínáme spolu s tím i na to, že my tu zůstaneme a budeme se se smrtí našeho blízkého muset nějak vypořádat. CO BYCH TEDY DNES ZMĚNILA, KDYBYCH MĚLA TU MOŽNOST?…
-
Lekce od babičky aneb Co bych dnes udělala jinak
Poslední týdny pro mě byly hodně náročné. Ohlásila se únava, fyzická i psychická, a spolu s přicházejícími událostmi mě přiměla zpomalit (ne-li až přímo zastavit) a dost bilancovat. Hodně jsem polehávala. A přemýšlela. A v myšlenkách často bloudila k babičce. K tomu, o co bych se s tebou ráda podělila. Člověk se totiž učí celý život. A ty největší lekce, které si i nejlépe zapamatujeme, přicházejí s našimi chybami a přešlapy. Všechno je pro nás jednou poprvé. A málokdo má to štěstí, že se toho “poprvé” zhostí naprosto dokonale. Někdy máme možnost to ještě napravit někdy příště. Ale někdy jsme…
Mohlo by tě zajímat
Teď se to nehodí…
Noc, kdy se nám na chvíli zastavil čas
Aromaterapie v paliativní péči
-
(Ne)šťastný Den matek
Jak nám už pár týdnů na každém rohu připomínají obchody, média, reklamní spoty a články, právě dnes bychom si měli vzpomenout na naše maminky, ocenit je a poděkovat jim za to, že jsou. Málokdo už si ale uvědomí, jak bolestivé mohou pro některé z nás tyhle svátky být. KDYŽ ZTRATÍTE MAMINKU… Pokud totiž ztratíte rodiče, je úplně jedno, kolik vám v tu chvíli bylo let (i v šedesáti jsme pořád něčí děti), jak staří tenkrát byli rodiče, i jestli zemřeli náhle, tragicky, nebo byl jejich odchod očekávaný a dožili se „zasloužilého“ věku.…
-
O kaštanech a odpuštění
Mateřská škola v době, kdy jedním z největších prohřešků bylo odlišovat se od ostatních a vybočovat z řady něčím, co zrovna neodpovídalo společenským normám. Jako každé ráno vcházím do třídy a zdravím soudružku učitelku, která sedí spolu se dvěma kolegyněmi u svého stolku kousek za dveřmi. Mile se na mě usměje, a pak z ní vypadne věta, která mi poprvé v životě nasadí obrovského brouka do hlavy. „Leni, a kde ty máš vůbec tatínka?“ „Nevím, asi umřel, než jsem se narodila…“ prohlásila jsem s nevinnou dětskou upřímností, pokrčila rameny a pokračovala dál do třídy hrát si s kamarády. Jen jsem o pár…
-
Noc, kdy se nám na chvíli zastavil čas
Byl večer jako každý jiný, a přece se něčím lišil. S mamkou jsme babi umyly, převlékly do čistého, vyčistily jí zuby, namazaly obličej krémem, učesaly ji. Mamka odjela domů, dcerka dala babičce pusu na dobrou noc a šla spát. Druhá, v tu dobu tříměsíční, spokojeně spinkala v košíku, který jsem si s sebou vozila po bytě, když jsem potřebovala volné ruce a s hojící se jizvou po sekci jsem byla po celém dni s miminkem v šátku unavená. Ticho v bytě rušilo jen odfukování a hučení generátoru kyslíku a babiččino chrčivé dýchání. Obojí se za poslední tři týdny stalo součástí zvuků…
-
Jak být nablízku doprovázejícímu příteli
Období, kdy pečujeme o druhého, bývá spojeno s určitou mírou izolace od běžného života a okolního světa. A pokud se navíc dny našeho blízkého nezadržitelně krátí, je tento pocit pro pečujícího o to víc bolestnější. Pečující lidé se často cítí být izolováni a vytrženi z běžného života. Tak těžká situace, jakou je blízkost smrti člena rodiny, však zaskočí i jejich okolí, a to často neví, jak správně reagovat, a tak se raději stáhne. Jako doprovázející jsem se s pocitem osamění potýkala celkem hodně. Babiččin odchod po velmi těžké mrtvici se navzdory hodně nepříjemné prognóze protáhl z několika…
