O smrti a umírání,  Péče

Paliativní péče – strašák nebo pomocník?

Většina lidí si pod pojmem paliativní péče představí člověka, kterému „už není pomoci“ a nadopovaný léky bezmocně čeká na svůj konec. Nevyléčitelně nemocným a pacientům v terminální fázi onemocnění však až do poslední chvíle pomoci je, a toto řeší právě zmiňovaná paliativní péče. Ráda bych ti ukázala, že není strašákem, ale naopak úžasným pomocníkem celé rodiny, zasažené těžkou situací.

CO TEDY PALIATIVNÍ PÉČE OPRAVDU ZNAMENÁ?

Nejjednodušším a dostatečně výstižným překladem je úlevná péče.

Oficiální definice Světové zdravotnické organizace je poněkud krkolomná, ale vysvětluje, že : “ Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stádiu. Cílem paliativní péče je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým.“

Je to tedy spolupráce více odborníků z různých oborů, která dohromady pomáhá nemocnému i jeho rodině zachovat co nejvyšší kvalitu života.

Paliativní a hospicová filozofie považuje umírání za normální proces a nijak do něj nezasahuje, smrt neurychluje, ale ani neoddaluje.

V ČEM A JAK TEDY ULEVÍ PACIENTŮM?

  • účinně tlumí bolest a zmírňuje další nepříjemné průvodní jevy smrtelných onemocnění
  • vylučuje, nebo alespoň maximálně omezuje invazivní vyšetřovací i léčebné metody
  • respektuje pacientovu vůli a jeho vlastní tempo
  • podporuje pacienta i po emoční a duchovní stránce

V ČEM A JAK ULEVÍ RODINĚ?

  • praktická pomoc
  • pomáhá porozumět celému procesu umírání
  • poskytuje psychickou a emocionální podporu
  • radí s nutnými formalitami, pomáhá je vyřizovat
  • poskytuje podporu v období zármutku

Všechna ta slova zní hezky, ale…

JAK TO VYPADÁ V PRAXI?

V našem případě jsme využili služeb specializované paliativní péče – tzv. mobilního (domácího) hospicu. Součástí bylo i zapůjčení potřebných pomůcek (elektrické polohovací lůžko, antidekubitní matrace, polohovací pomůcky, ke konci pak i koncentrátor kyslíku).

S hospicem spolupracoval úžasný pan doktor Trnka z ambulance bolesti v místní nemocnici, který hned přijel babičku prohlédnout, vysvětlil nám situaci a po konzultaci s námi navrhl další postup. Upravil původní babiččinu medikaci tak, aby minimalizoval počet užívaných léků a jejich vedlejší účinky. Ponechal pouze ty opravdu nejnutnější a upravil jejich kombinaci, aby byl efekt co největší. Z invazivních vyšetření ponechal pouze jednou za čas odběr krve na INR.

Hned na začátku mi sociální pracovnice pomohla vyřídit babičce příspěvek na péči, který nám hodně ulevil po finanční stránce, protože jsem díky péči zůstala bez příjmů.

Denně nás v domluvenou hodinu navštěvovala zdravotní sestra s ošetřovatelkou. Zhodnotily babiččin stav, pomohly mi s hygienou, učily mě základní dovednosti, radily mi, trpělivě zodpovídaly mé dotazy. Pro babičku i pro mě byly spojkou s okolním světem. Povzbuzovaly nás, vyslechly i v běžných rozhovorech.

„Holky“ nám pomáhaly i v jiných oblastech. Pohlídaly babičku, když jsem potom jako těhotná potřebovala zajít do poradny a mamka musela být zrovna v práci. Sehnaly pro babi psycholožku, která byla ochotná dorazit k nám domů, a snažila se zlepšit její psychický stav. Zajistily logopedickou pomoc od paní, jejíž manžel se z těžké mrtvice poměrně zotavil a naučil se znovu mluvit. Z darů, které hospic dostával, nám občas donesly zásoby Nutridrinků, krémy nebo pleny.

24 hodin denně jsem se mohla kdykoliv ozvat na pohotovostní číslo, kde mi sestra byla ochotná poradit s jakoukoliv komplikací, a v případě potřeby ihned přijet.

Ke konci zajistily i návštěvy kněze, který byl zároveň i babiččin přítel z dětství.

V babiččiných posledních chvílích nás s mamkou připravily na to, co nás čeká, a po jejím odchodu nám pomohly babi umýt, obléct, a naposledy se rozloučit. Když jsme byly připravené, zajistily lékaře na potvrzení úmrtí a kontaktovaly námi vybranou pohřební službu, pomohly vyřídit formality. Zůstaly pak s námi tak dlouho, jak jsme potřebovaly. Mlčely s námi, i s námi na babičku hezky vzpomínaly.

CO NÁM TO VŠECHNO PŘINESLO?

Díky této všestranné podpoře měla babi možnost prožít život co nejplněji až do konce. Po většinu doby netrpěla bolestmi, měla čas a klid zrekapitulovat si život, rozloučit se s lidmi a věcmi, které měla ráda. Odcházela mezi svými nejbližšími, tam, kde se cítila doma a v bezpečí. Byl tu někdo, kdo za námi celou dobu stál, respektoval její vůli a snažil se nám pomoci. A ten pocit je k nezaplacení. Popravdě nevím, jak dlouho a v jaké kvalitě bych bez tohoto zázemí péči zvládala.

I pro nás byla původně paliativní péče tak trochu strašákem, ale teď už přesně víme, co se pod tím pojmem skrývá, a moc si vážíme toho, že byla součástí našeho životního příběhu.

S láskou Lenka

Zanech tu komentář