Cesta k sobě,  Nezařazené,  O smrti a umírání,  Život s nemocí

Smyslem života je prostě být naživu

To naše neustálé pachtění… chceme toho v našem omezeném časovém limitu tolik stihnout, zažít, vykonat, vytvořit… až zapomínáme na to nejdůležitější – prostě být… jen tak spočinout… kromě odškrtávání splněných snů a úkolů si najít radost i v těch úplně obyčejných momentech, které bereme jako samozřejmost…

Kdy naposledy sis ranní kávu nebo čaj opravdu vychutnal/a? Nechal/a se unést její vůní, chutí… vnímal/a, jak hrnek hřeje v dlaních…?

Kdy sis cestou do práce všiml/a nové pavučiny na plotě, kolem kterého denně procházíš, a toho, jak se v ranních paprscích třpytí kapkami rosy?

Kdy sis v obchodě vzal/a vědomě do dlaně každé jablíčko, které jsi vybíral/a sobě nebo dětem, a vnímal/a jeho barvu, vůni a prsty pohladil/a jeho slupku? Jaká byla? Hladká od vosku? Nebo hrubší a sem tam strupatá? Těšil/a ses, až se do něj doma zakousneš a šťáva se lehounce rozprskne?

Když jsi šel/šla při bouřce zavřít okno, zkusil/a ses u něj na chvíli zastavit a nadechnout se vůně deště? Co v ní bylo cítit, kromě vody? Namočený rozpálený asfalt? Posečená louka? Nebo zemitá vůně mokré hlíny? Zmoklé prádlo?

Náš život netvoří jenom ‚velké‘ okamžiky… cestu k nim lemují neustálé každodenní drobnosti. Tak malé a obyčejné, že jim, jakmile odrosteme dětství, postupně přestaneme přikládat význam. Přestaneme je vnímat, vidět. A to je škoda. Protože právě ony dělají život životem. Protože právě ty se často naučíme ocenit až ve chvíli, kdy nám o život jde. A protože právě ty na jeho konci můžou přinášet tu největší radost.

Smyslem života je prostě být naživu. Je to tak prosté, zřejmé a jednoduché. A přesto každý kolem spěchá ve velké panice, jako by bylo nutné dosáhnout něčeho, co ho přesahuje.

Alan Watts

S láskou Lenka ❤

Jsem psavec, podivín, melancholický samotář. Nespoutaná duše hledající krásu v úplně obyčejných maličkostech. Vrba. Žena, máma, dcera, sestra na cestě zpátky k sobě... Miluju knihy, noci, les, staré hřbitovy, měsíc a muchomůrky, fascinuje mě, jak důmyslně funguje lidské tělo. Oslovuje mě život v souladu s rytmem přírody a moudrost našich předků. Ráda nechávám slova tančit a vdechuji život drobným tvořivým projektům.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *