-
(Už zase) vstávám z mrtvých
Jestli mě chce život něco naučit a má s tím bezbřehou trpělivost a tak trochu škodolibý smysl pro humor, jsou to zcela určitě má psychická i fyzická “zmrtvýchvstání” – cesty z pomyslného dna zase zpátky nahoru. Už se dostávám do věku, kdy se za sebe můžu začít ohlížet, a vidím těch cest za sebou docela dost. Některé téměř nepovšimnutelné a nijak zvlášť významné, jiné nepřehlédnutelné, které obrátily celý můj svět tak trochu vzhůru nohama. Díky nim ale věřím, že cesta se vždycky…
-
Podzim ve svém nitru
22. září jsme prošli podzimní rovnodenností – je to den, kdy světlo a tma panují nad světem rovným dílem a trvají stejně dlouho. Kalendářně tak nastalo období, které se mnou odmalička souzní – můj milovaný podzim. V době rovnodennosti přichází čas oslavit poslední sklizeň, hojnost a poslední teplé dny v roce. Nechala jsem si tenhle příspěvek schválně na trochu později, protože je pro mě zároveň časem ztišení a pomalého obracení se do sebe. Pokud to cítíš podobně, zvu tě ke svým řádkům.…
-
O přehlížených darech
Z pohledu mnohých mě potkaly události, z kterých bych se měla aspoň trochu hroutit. Když použiju slova, která o sobě často slýchám: “Nejdřív mi doma umírala babička a já se o ni musela starat a být u toho. A když jsem si konečně zase mohla užívat život, péče o babi plynule přešla v péči o autistickou dcerku a projevila se chronická nemoc. Hrozný…” Nejvíc mě mrzí, že z tohohle bodu vychází i lékaři, se kterými se snažím řešit svůj aktuální stav. Stačí…
