• O smrti a umírání

    Babička nespinká… děti nepotřebují, abychom jim o smrti lhali

    „Honzíku, když už jsem pro tebe dneska přišla do školky dřív, co budeme dělat, až nakoupíme?“ Stojím zrovna před obchodem a po kapsách batohu hledám pětikorunu do nákupního košíku. A protože ji jako na potvoru nemůžu najít, stávám se nechtěným posluchačem rozhovoru maminky se synkem. „Půjdeme za babičkou do nemocnice!“ rozzáří se asi pětiletý klučina. „Mám pro ni obrázek, aby jí bylo líp,“ začně něco honem vytahovat z kapsy. Maminka ho ale zastaví. „Vždyť jsme ti s tátou říkali, že za ní nemůžeme, že spinká…“ „A kdy se probudí? Takhle dlouho ještě nespala…“ Klučík začal počítat na prstech. „Už spí tak pět dní. To je divný. To nespí ani táta.“ „Babička už se nevzbudí,“ snaží se maminka odpovědět, ale zlomí se jí…