Podzim všeobecně nepatří zrovna k oblíbeným obdobím roku. Své kouzlo má především pro melancholiky, poety a umělecky založené duše. Ale i to kouzlo vezme mnohdy za své s příchodem prvních plískanic, mrazíků a brzké tmy. Když opomenu ne zrovna nejpříjemnější počasí, podzim nás totiž svou energií táhne domů a do svého nitra. A ruku na srdce – my, moderní lidé, jsme si zvykli téhle oblasti nevěnovat příliš pozornosti. Čas strávený ve svém nitru – sami se sebou a svými myšlenkami – a…
-
-
Dopis na druhý břeh
Tenkrát ho našla babi. Nebyl to vlastně ani pořádný dopis se vším všudy. Jen pár zoufalých vět na obrečené kartičce. Myslím, že to dokonce byla jmenovka na dárek. Na tom ale nezáleželo. Když se nám jedno první únorové ráno rozdrnčel telefon, bylo to jako blesk z čistého nebe. Děda zemřel. Moje první “blízké” úmrtí mě zasáhlo absolutně nepřipravenou. To přece není možný! Den předtím jsem si domů hrdě donesla pololetní vysvědčení s vyznamenáním a na dnešek jsem objednaná ke kadeřnici. Vlasy půjdou…
-
Pozor, hořím…
Vždycky jsem si myslela, že vyhoření může potkat jenom zdravotníky po letech vyčerpávající práce plné těžkých případů. Omyl. Jak může vypadat, když tzv. burn-out postihne pečujícího člena rodiny? Bylo ráno jako malované. Záclonou na okně se nesměle prodíralo sluneční světlo, kuchyní voněla káva. Na stole před sebou jsem pro babi měla připravené Caro s Nutridrinkem, Krajanku s příchutí vaječného likéru (tu si babi, nevím, proč, zamilovala) a malou malovanou kulatou lékovku s čerstvě připravenou denní dávkou léků. Do předtištěné tabulky bilancí stravy a tekutin jsem vepsala nové datum, sáhla ještě…