-
Smyslem života je prostě být naživu
To naše neustálé pachtění… chceme toho v našem omezeném časovém limitu tolik stihnout, zažít, vykonat, vytvořit… až zapomínáme na to nejdůležitější – prostě být… jen tak spočinout… kromě odškrtávání splněných snů a úkolů si najít radost i v těch úplně obyčejných momentech, které bereme jako samozřejmost… Kdy naposledy sis ranní kávu nebo čaj opravdu vychutnal/a? Nechal/a se unést její vůní, chutí… vnímal/a, jak hrnek hřeje v dlaních…? Kdy sis cestou do práce všiml/a nové pavučiny na plotě, kolem kterého denně procházíš, a toho, jak se v ranních paprscích třpytí kapkami rosy?…
-
O smrti a předsevzetích
Pomalu se rozkoukávám z doznívajících odpočinkových svátečních dní. Není pochyb, je tu čas, kdy jsme uzavřeli a zhodnotili uplynulý rok a dáváme dohromady své plány a přání pro ten nový. Čistý, ještě nepopsaný list papíru. Ze všech stran se na nás hrne, že právě teď je ten správný čas začít hubnout, cvičit, zdravě jíst, přestat kouřit, vydělávat víc peněz, potkat toho pravého, naplánovat si dovolenou snů… dáváme si novoroční předsevzetí, vyrábíme visionboardy, sníme… Celí natěšení v napětí čekáme, až vyrazíme za tím, aby letošní rok byl ten nej… a mnohdy…
