Smyslem života je prostě být naživu
To naše neustálé pachtění… chceme toho v našem omezeném časovém limitu tolik stihnout, zažít, vykonat, vytvořit… až zapomínáme na to nejdůležitější – prostě být… jen tak spočinout… kromě odškrtávání splněných snů a úkolů si najít radost i v těch úplně obyčejných momentech, které bereme jako samozřejmost… Kdy naposledy sis ranní kávu nebo čaj opravdu vychutnal/a? Nechal/a se unést její vůní, chutí… vnímal/a, jak hrnek hřeje v dlaních…? Kdy sis cestou do práce všiml/a nové pavučiny na plotě, kolem kterého denně procházíš, a toho, jak se v ranních paprscích třpytí kapkami rosy?…
