-
Kdy pomoc ubližuje aneb Respekt nadevše
Dodnes si naprosto živě dokážu vzpomenout na svůj naprosto zoufalý pocit, když jsem stála u babiččiny postele s miskou jejího oblíbeného jídla, na které ještě před pár minutami měla chuť, ale místo toho se tu odehrávala scéna jako z proslulé komedie Slunce, seno… Se lžící v ruce jsem se babičce s pevně zavřenýma očima a neprostupně sevřenými rty snažila vysvětlit, že je potřeba, aby trošičku snědla. Nebo jen ochutnala. Aby se tedy alespoň napila a vzala si polední léky, jinak jí bude zle. Domlouvala jsem, prosila, vysvětlovala, vyhrožovala (protože už…
-
Lauren Dykovitz: Promiňte, že je vám můj zármutek nepříjemný
Nikdy nezapomenu, když se na mě moje máma poprvé podívala a nevěděla, kdo jsem. Nákupní středisko bylo ten den směšně přeplněné, jak už to kolem Vánoc běžně bývá. Prošly jsme občerstvením a mamka nám držela stůl před Saladworks. Stála jsem ve frontě a viděla ji, jak tam sedí a netrpělivě čeká, otrávená tolika lidmi kolem. Konečně jsem dostala naše saláty a pití a vydala se zpátky tam, kde seděla. Když jsem došla ke stolu a začala na něj pokládat věci, podívala se na mě a zdvořile řekla: „Promiňte, ale tady už někdo sedí.“…
-
Jak být nablízku doprovázejícímu příteli
Období, kdy pečujeme o druhého, bývá spojeno s určitou mírou izolace od běžného života a okolního světa. A pokud se navíc dny našeho blízkého nezadržitelně krátí, je tento pocit pro pečujícího o to víc bolestnější. Pečující lidé se často cítí být izolováni a vytrženi z běžného života. Tak těžká situace, jakou je blízkost smrti člena rodiny, však zaskočí i jejich okolí, a to často neví, jak správně reagovat, a tak se raději stáhne. Jako doprovázející jsem se s pocitem osamění potýkala celkem hodně. Babiččin odchod po velmi těžké mrtvici se navzdory hodně nepříjemné prognóze protáhl z několika…
-
Nezapomínej na sebe
Péče o umírajícího je po fyzické i psychické stránce nesmírně zatěžující, a spousta pečujících má v tuto dobu tendenci své potřeby upozaďovat, protože „teď přece jde o někoho jiného“. Soustředíš své síly a pozornost na svého blízkého a zapomínáš na to, že ty jsi teď neméně důležitý/á, protože kvalita péče i ta lidská stránka doprovázení závisí na tom, v jakém stavu se nacházíš ty. Přetěžování svých fyzických i psychických možností vede k únavě a pocitu nepohody, a může snadno sklouznout až k syndromu vyhoření. JAKÉ MÁŠ MOŽNOSTI, ABYS TĚMTO STAVŮM DOKÁZAL/A PŘEDEJÍT? Pokud je to možné, pravidelně se scházejte s rodinou. Střídejte…
