-
Jak ulevit umírajícímu v letním horku
Letní dny jsou za dveřmi a všudypřítomné horko sužuje nás všechny, nemocné i zdravé. Některé z vás teď ale možná trápí ještě zapeklitější otázka, než jak ochladit sebe sama. Rádi byste horké dny zpříjemnili někomu, komu už jich před sebou moc nezbývá. Jak ale ve vysokých teplotách co nejefektivněji ulevit někomu, kdo už nepřijímá žádné tekutiny a je jako věchýtek? Několik osvědčených tipů jsem tu pro vás sepsala. TEKUTINY Ohledně pití a hydratace svádí pečující asi ten nejtěžší vnitřní boj se svým svědomím. Nemusí…
-
Kdy pomoc ubližuje aneb Respekt nadevše
Dodnes si naprosto živě dokážu vzpomenout na svůj naprosto zoufalý pocit, když jsem stála u babiččiny postele s miskou jejího oblíbeného jídla, na které ještě před pár minutami měla chuť, ale místo toho se tu odehrávala scéna jako z proslulé komedie Slunce, seno… Se lžící v ruce jsem se babičce s pevně zavřenýma očima a neprostupně sevřenými rty snažila vysvětlit, že je potřeba, aby trošičku snědla. Nebo jen ochutnala. Aby se tedy alespoň napila a vzala si polední léky, jinak jí bude zle. Domlouvala jsem, prosila, vysvětlovala, vyhrožovala (protože už…
Mohlo by tě zajímat
Paliativní péče – strašák nebo pomocník?
Dopis na druhý břeh
O přehlížených darech
-
10 mýtů o paliativní péči
Nedávno ke mně na Instagramu zabloudil zajímavý infoletáček kanadského webu Canadian Virtual Hospice. Překvapivá spousta lidí totiž pojem „paliativní péče“ nechápe správně a v důsledku tohoto nedorozumění v ní místo pomocníka vidí strašáka. Začetla jsem se do něj a s překvapením jsem si uvědomila, že jsem několika z uvedených mýtů ještě před několika lety věřila i já. Rozhodla jsem se tedy s tebou o ně podělit a přeložit je do češtiny. Kdybych totiž sama bývala s některými z těchto předsudků nebojovala, mohla babi strávit v nemocnici podstatně kratší dobu. Nenech si i ty zbytečně ukrást vzácný čas, který se…
-
Lekce od babičky aneb Co bych dnes udělala jinak
Poslední týdny pro mě byly hodně náročné. Ohlásila se únava, fyzická i psychická, a spolu s přicházejícími událostmi mě přiměla zpomalit (ne-li až přímo zastavit) a dost bilancovat. Hodně jsem polehávala. A přemýšlela. A v myšlenkách často bloudila k babičce. K tomu, o co bych se s tebou ráda podělila. Člověk se totiž učí celý život. A ty největší lekce, které si i nejlépe zapamatujeme, přicházejí s našimi chybami a přešlapy. Všechno je pro nás jednou poprvé. A málokdo má to štěstí, že se toho “poprvé” zhostí naprosto dokonale. Někdy máme možnost to ještě napravit někdy příště. Ale někdy jsme…
Mohlo by tě zajímat
V nemocnici, v hospici, nebo doma?
Dušičky na duši
Jak ulevit umírajícímu v letním horku
-
Noc, kdy se nám na chvíli zastavil čas
Byl večer jako každý jiný, a přece se něčím lišil. S mamkou jsme babi umyly, převlékly do čistého, vyčistily jí zuby, namazaly obličej krémem, učesaly ji. Mamka odjela domů, dcerka dala babičce pusu na dobrou noc a šla spát. Druhá, v tu dobu tříměsíční, spokojeně spinkala v košíku, který jsem si s sebou vozila po bytě, když jsem potřebovala volné ruce a s hojící se jizvou po sekci jsem byla po celém dni s miminkem v šátku unavená. Ticho v bytě rušilo jen odfukování a hučení generátoru kyslíku a babiččino chrčivé dýchání. Obojí se za poslední tři týdny stalo součástí zvuků…
-
Co se s člověkem děje při umírání
Poslední chvíle každého z nás jsou jedinečné stejně tak, jako my sami. Někdo svůj blížící se konec přijme lehce a odchází poměrně rychle, pro jiného je velmi těžké se od svého života a těla odpoutat a potřebuje i dlouhé měsíce péče. Je velmi důležité respektovat vlastní cestu umírajícího a ponechat mu čas, který na ni potřebuje. Je to těžké, protože bychom mu ji mnohdy přáli lehčí, nebo se naopak těžko smiřujeme s tím, že mizí tak rychle. Je to ale jeho umírání a náš úkol není mu jeho cestu měnit, ale jít…
