Možná ten pocit znáš. Byly prázdniny 2013, krásné dlouhé dny plné sluníčka, letní uvolněnosti a pohody. Primář neurologie nám právě sdělil, že babi má prozatím vyhráno. Přežije. Za prvotní obrovskou úlevou ale víceméně hned začal bobtnat jakýsi podivný mrak, který mě až do babiččiny smrti neopustil. Měnil tvar, velikost, vzdálenost i barvu, ale pořád mi byl v patách. Truchlila jsem. A ano, už teď. „Co blbneš, Leni? Vždyť babi zachránili, ještě žije. Na takový věci VŮBEC NEMYSLI! Místo, abys byla ráda a užívala si léta, máš takový černý myšlenky. To je špatně.…
-
-
Dušičky na duši
Památka zesnulých je už skoro týden za námi, na hřbitovy už neproudí takové davy lidí a rozjitřené emoce se zase začínají zklidňovat. Zkusil/a ses někdy zamyslet nad tím, proč vlastně na Dušičky na hřbitov zamíříš taky? K čemu je vlastně dušičkové období dobré, a jak jinak ho ještě můžeš využít? POVINNOST, REBELIE, NEBO OSOBNÍ ZÁLEŽITOST? Dušičkové období nám dává příležitost zastavit se a zavzpomínat na ty, kteří tu s námi už nejsou. Otevřít pomyslné dveře do místa hluboko v sobě, kde nosíme jejich příběh. Jako malá jsem tu atmosféru milovala. Vnímala jsem ji ještě jinak,…
-
(Ne)šťastný Den matek
Jak nám už pár týdnů na každém rohu připomínají obchody, média, reklamní spoty a články, právě dnes bychom si měli vzpomenout na naše maminky, ocenit je a poděkovat jim za to, že jsou. Málokdo už si ale uvědomí, jak bolestivé mohou pro některé z nás tyhle svátky být. KDYŽ ZTRATÍTE MAMINKU… Pokud totiž ztratíte rodiče, je úplně jedno, kolik vám v tu chvíli bylo let (i v šedesáti jsme pořád něčí děti), jak staří tenkrát byli rodiče, i jestli zemřeli náhle, tragicky, nebo byl jejich odchod očekávaný a dožili se „zasloužilého“ věku.…
-
O kaštanech a odpuštění
Mateřská škola v době, kdy jedním z největších prohřešků bylo odlišovat se od ostatních a vybočovat z řady něčím, co zrovna neodpovídalo společenským normám. Jako každé ráno vcházím do třídy a zdravím soudružku učitelku, která sedí spolu se dvěma kolegyněmi u svého stolku kousek za dveřmi. Mile se na mě usměje, a pak z ní vypadne věta, která mi poprvé v životě nasadí obrovského brouka do hlavy. „Leni, a kde ty máš vůbec tatínka?“ „Nevím, asi umřel, než jsem se narodila…“ prohlásila jsem s nevinnou dětskou upřímností, pokrčila rameny a pokračovala dál do třídy hrát si s kamarády. Jen jsem o pár…