V nemocnici, v hospici, nebo doma?

Které je to správné místo, kde by měl člověk dožít? Jak a podle čeho se rozhodnout?

Když se zbývající čas začne povážlivě krátit, je nemocný a spolu s ním i celá jeho rodina postavený před těžké rozhodování. Kde ho strávit? Kde a jak dožít?

Strach a předsudky nám často brání závěr vlastního života nějak blíže plánovat už v době, kdy jsme ještě mladí a zdraví. A tak můžeme být náhlou nepříjemnou diagnózou zaskočeni. Nikdy jsme se vlastně nezajímali, jaké možnosti v tuhle chvíli máme. A tak mlčky přijmeme hned první možnost, kterou nám lékař nabídne.

Jaké možnosti tedy ale máme?

NEMOCNICE

Největší procento lidí dnes podle statistik umírá v nemocnici.

KDY A PROČ SI JI VYBÍRÁME?

Nemocnici máme s vážnými zdravotními problémy podvědomě spojenou asi všichni. Když jde se zdravím do tuhého, je to první místo, kde hledáme pomoc. Je logické, že nás jako první napadne i ve chvíli, kdy nastává boj o život. A to slovo – boj – je v tuhle chvíli klíčové.

Nemocnici si většinou spojujeme s takzvanou vítěznou medicínou. S nadějí, že se lékařům přece jenom podaří najít způsob, jak nad nemocí zvítězit, nebo nám aspoň získat víc času. Dává nám pocit, že jsme to nevzdali. Že bojujeme do poslední chvilky. A když už nemůžeme, medicína bojuje za nás.

Nemocnice jako taková je skvělá volba hlavně ve chvíli, kdy je boj opodstatněný. Tedy hlavně v počátečních stádiích nemoci, v době aktivní léčby. Kdy převažuje šance, že léčba nemoc zastaví, nebo výrazně zpomalí její průběh.

ČAS NA ŠPATNÉ ZPRÁVY

Ani lékaři ale nejsou všemocní. A občas musí přes veškerou snahu přiznat, že už možnosti aktivní léčby vyčerpali. Přichází na řadu ona nešťastná formulka už pro vás, bohužel, nemůžeme nic udělat.

Proč nešťastná?

Sdělování špatných zpráv u nás zatím ještě není moc dobře zvládnuté. Tahle problematika by byla na celý samostatný článek (určitě se jí budu také věnovat). Zpráva, že umíráš, tebou otřese vždycky. Ale takhle podaná vyvolává naprosté zoufalství.

Ano, medicína možná nedokáže nemoc vyléčit. Ale pořád toho má ještě hodně co nabídnout i umírajícímu člověku. Ve chvíli, kdy je aktivní léčba mimo hru, totiž vstupuje na scénu trochu jiná medicína – paliativní.

Její název mnohé, kteří se s ní nesetkali, děsí. Stala se synonymem té nešťastné formulky už pro vás nemůžeme nic udělat. Lidé si pod jejím názvem často představují bezmocné čekání na smrt v opiátovém rauši.

Opak je ale pravdou – správně nastavená paliativní léčba se soustředí na to, aby nemocný netrpěl bolestí, minimalizovalo se jeho nepohodlí, a aby kvalita jeho zbývajícího života byla co nejvyšší.

Ideální je, pokud se péči o umírajícího věnují specializovaní odborníci – paliativní lékaři a sestry. Proto, pokud byste volili pro závěr života nemocnici, stojí za to místo často volených „eldéenek“ (které jsou primárně zaměřené na dlouhodobě nemocné pacienty, kteří by se měli vrátit do domácího prostředí) požádat o přijetí na oddělení paliativní péče, případně využít tzv. paliativní lůžka některých oddělení.

STRAŠÁK LDN

Zatím však u nás oddělení paliativní péče ještě nejsou součástí všech nemocnic a tlak na lůžka bývá v některých oblastech velký. V tom případě bývají nemocní většinou umístěni na LDN/ODN (oddělení pro dlouhodobě nemocné), případně oddělení následné péče.

Přes veškerou snahu tam péče většinou není uzpůsobena umírajícím pacientům, a tak jsou „eldéénky“ společností vnímány spíš jako postrach a vzor, kde a jak bychom umírat nechtěli.

Většinou zde ale rodinám umírajících vyjdou vstříc, umožní častější návštěvy, pokud je místo, zajistí větší soukromí, spolupráci s paliativním lékařem, mohou se zde zapojit i nemocniční dobrovolníci.

V ČEM SE PALIATIVNÍ ODDĚLENÍ LIŠÍ OD JINÝCH?

• co se týče zdravotní péče, léčba už neslouží k uzdravení těla, ale zaměřuje se na zvládnutí nepříjemných symptomů, které smrtelná onemocnění provázejí (bolest, nevolnost, zvracení, průjem/zácpa, dušnost, úzkost atd.). Více nebo méně se zde kromě paliativních lékařů a sester zapojuje už větší tým odborníků (psycholog, duchovní, dobrovolnící)
• invazivní vyšetření a zákroky jsou zrušené nebo omezené na úplně nezbytné minimum (např. odběr krve pro sledování INR nebo glykemie)
• větší rozsah návštěv nemocného, většinou je rodině umožněno přijít kdykoliv, u lůžka nemocného bývá pohodlné křeslo na přespání
• někdy se zde i podaří stav nemocného stabilizovat natolik, že je na nějaký čas schopný návratu domů
• smrt se neoddaluje, ale ani neurychluje. Při selhání životních funkcí se nemocný neresuscituje (pokud to tedy nebylo jeho výslovné přání)

KDY TEDY VOLIT NEMOCNICI?

Nemocnice bude správnou volbou v těchto případech:

• nemocný má přání a touhu ještě bojovat, nebo mu prostředí nemocnice dodává větší klid a jistotu, pocit určité kontroly nad svou smrtelností
• stav nemocného opravdu vyžaduje hospitalizaci (tady doporučuji vždy situaci probrat i s hospicem, mají na rozdíl od nemocnic větší zkušenosti s tím, co se dá v hospici nebo doma zvládnout. Praktik nebo nemocniční lékař často vidí hospitalizaci jako jediné možné řešení i u pacientů, kterým hospic může nabídnout naprosto stejnou kvalitu péče)
• bydlíte v místě, které není v dosahu lůžkového hospice (nebo má hospic plnou kapacitu) a domácí hospicová péče není ve vašem případě realizovatelná

LŮŽKOVÝ HOSPIC

Lůžkový hospic je zdravotnické zařízení, které se specializuje výslovně na pacienty v terminální (závěrečné) fázi smrtelných onemocnění. O nemocné se zde starají zkušení odborníci v oboru paliativní medicíny.

Péče je zde záležitostí celého týmu odborníků z různých oblastí. Své služby zde kromě paliativních lékařů a sester poskytuje např. i psycholog, duchovní, sociální pracovníci, poradci pro pozůstalé, zapojují se i hospicoví dobrovolníci.

Jejich cílem je maximálně zkvalitnit zbývající čas nemocného, pomoci mu uzavřít své záležitosti a jeho i jeho nejbližší podpořit a pomoci jim projít tímhle těžkým obdobím.

Bývá zde více soukromí, 1-2lůžkové pokoje s přistýlkou nebo křeslem pro členy rodiny, prakticky neomezené návštěvy.

I zde se někdy podaří stav nemocného stabilizovat natolik, že je na nějaký čas schopný vrátit se domů. Jindy zase pobyt zde poskytne rodině vyčerpané péčí čas na zotavenou.

MEZIKROK

Součástí hospiců bývá i tzv. stacionář. Ten je ideální jako takový mezikrok v případech, kdy domácí péče už úplně nestačí, nebo rodina nemůže zajistit 24h péči.

Nemocný pak není v hospici umístěn trvale, ale k dennímu pobytu. Dochází ráno a odpoledne nebo navečer se vrací zpátky domů. Je tedy určený pro nemocné z blízkého okolí hospice.

KDY ZVOLIT LŮŽKOVÝ HOSPIC?

• nemocný si přeje být maximálně respektován, záleží mu na kvalitě zbývajícího času
• jeho symptomy (bolest, dušnost, úzkost…) jsou obtížně zvladatelné – chce to zkušeného odborníka
• klasické „nemocniční“ prostředí zvládá těžce, ale domácí péče není možná
• nemocný si přeje maximální možný kontakt se svými nejbližšími, v klidu uzavřít svůj život, završit vztahy – „neutíká“ před svou diagnózou, chce pracovat na svém smíření se se situací

DOMÁCÍ (MOBILNÍ) HOSPICOVÁ PÉČE

Tento způsob péče bývá pro nemocného většinou ideální, ale ne vždy plně dostačující. Je tu zapotřebí, aby se zapojili i rodinní příslušníci. Základní podmínkou domácí hospicové péče je minimálně 1 pečující osoba, která bude s nemocným 24h denně (samozřejmě se během dne může vystřídat několik členů rodiny, ale nemocný by neměl doma zůstávat sám).

Rodinné zázemí však někdy chybí, rodina také může být psychicky, fyzicky i finančně vyčerpaná předchozí dlouhodobou péčí, nebo jediná pečující osoba sama péči nezvládá (např. staří osamělí manželé s vážnými zdravotními problémy).

Pokud jsou podmínky domácí péče splněny, nemocný zůstává doma a pečující rodině pomáhá celý multidisciplinární tým odborníků. Do rodiny pravidelně dojíždí zdravotní sestra, která je ve spojení s paliativním lékařem.

Pečující mají k dispozici telefonní číslo, kde je hospicový zdravotník držící pohotovost 24/7 k zastižení a může v případě potřeby v krátké době dojet k nemocnému, případně přizvat i lékaře.

Rodině jsou po celou dobu k dispozici i sociální pracovníci, duchovní, psycholog, specializovaní poradci pro pozůstalé, dobrovolníci. Péče pokračuje i po úmrtí nemocného, kdy hospic pomůže s přípravou zesnulého na odvoz, kontaktovat pohřební službu. Ujistí se, jak pozůstalí situaci zvládají, a v případě potřeby nabídnou účinnou pomoc. Většinou vedou i poradny pro nemocné a pozůstalé. Pořádají vzpomínkové akce pro rodiny svých klientů.

Domácí hospice také zapůjčují potřebné pomůcky, od polohovacích lůžek a antidekubitních matrací po infuzní pumpy a generátory kyslíku. I z obyčejné ložnice tak během chvilky může vzniknout pokoj, který zajistí kvalitu péče srovnatelnou s nemocnicí, ale přitom je nemocný obklopen svými věcmi a není vytrhován z prostředí, které zná.

KDY ZVOLIT DOMÁCÍ HOSPIC?

• nemocný si přeje dožít doma a rodinná situace tuto možnost dovolí
• rodina může zajistit nepřetržitou péči minimálně jedné osoby
• stav nemocného nevyžaduje nutnou hospitalizaci (doporučuji vždy zkonzultovat přímo s domácím hospicem – mají spoustu zkušeností, co se dá doma zvládnout, a co už ne)

JAK VYBÍRAT?

Ne vždy máme dostatek času a informací, abychom našli tu správnou variantu právě pro nás.

Ideální je začít rozhovory o konci života včas. Dovolit si urovnat v hlavě, kde a jak bychom jednou chtěli trávit naše poslední měsíce, týdny a dny. Dát prostor tomu, co bychom si opravdu přáli. Ne tomu, co si myslíme, že by bylo vhodné, nejjednodušší, nejlevnější atd. Ujasnit si, co bychom naopak nechtěli (resuscitace, umělá orgánová podpora, systémová antibiotika atd.).

Je dobré o tom s dalšími členy rodiny mluvit, nejlépe vytvořit si předem složku, ve které budou i pokyny pro případ, že byste se dostali do stavu, kdy o sobě nebudete moci rozhodovat.

TADY najdeš podrobnější informace, jak je možné tohle předem ošetřit.

Pokud už jsi v situaci, kdy o někom blízkém rozhodnout musíš, zaměř se na těchto pár bodů:

• řekni mu pravdu. Žádné zamlčování nebo zlehčování situace, „aby mu to nepřitížilo“. Dříve nebo později stejně vycítí, že to vůbec není dobré a ztratí k tobě důvěru. Navíc jde o jeho život, jeho čas, jeho potřebu si tohle všechno uzavřít. Nemusíš hned zabíhat do podrobností. Důležité je, aby věděl, jak na tom je, a mohl podle toho vyjádřit své přání a vhodně naložit se zbývajícím časem.
• ptej se ho, co by si přál. Co je pro něj důležité. Pokud je ve stavu, kdy nemůže komunikovat, snaž se vzpomenout si, jaký postoj zaujímal dřív. Zmínil se někdy o tom, jak by nikdy nechtěl skončit? Kde by chtěl dožít, až bude starý? Děsila ho představa hadiček a pípajících monitorů? Nebo mu naopak dodávala jistotu?
• pokud to okolnosti dovolují, snaž se jeho přání vyjít vstříc.
• hledej informace. Promluv si s jeho ošetřujícím lékařem, se staniční nebo sociální sestrou oddělení nemocnice, odkud ho propouštějí domů. Ptej se známých, kteří prošli podobnou situací, jak ji řešili. Obrať se s dotazem na zkušenosti v diskuzních skupinách. Neboj se zavolat do hospice nebo na oddělení paliativní péče a požádat o radu nebo konzultaci stavu.
• nezapomínej, že volba je vždy na nemocném/jeho rodině. Nenechte se do ničeho tlačit. Stejně tak můžete své rozhodnutí změnit. Pokud se rozhodnete pro domácí péči, ale bude to nad vaše síly, nebo tvůj blízký bude chtít se zhoršením stavu raději do nemocnice, hospic vám pomůže s jeho umístěním do lůžkového zařízení. Pokud si naopak rozmyslíte hospitalizaci a domácí péče bude možná, máte na to právo.

Pokud uvažujete nad dožitím doma, ale nevíte, na koho se obrátit, v menu najdeš přehled poskytovatelů domácí hospicové péče u nás. Najdeš v něm základní informace o domácí hospicové péči a jak ji zařídit a přehled domácích hospiců podle jednotlivých krajů, jejich nabízené služby a kontaktní informace.

S láskou Lenka ♥